Modelsallon

Tenhle model jsem postavil tak trochu z trucu. Když se objevila upoutávka v Modeláři, bylo v ní vypíchnuto rozdělení trupu s tím, že se při dodržení stavebního postupu dokonce utmelíme k smrti. Náhodou jsem ve stejnou dobu dostal fotky
P-40 od internetového kolegy, Francouze Francka Oudina, který mi o žádných problémech nepsal, a naopak český kolega a kamarád Marek Mincbergr nad modelem nijak nejásal. Nějak jsem z toho všeho nepochopil oč jde. Dělené trupy mají i jiné stavebnice, třeba Mustangy od Accurate, a nijak se to nepitvá. Nakonec, přilepením ocasu a hřbetu získáme de facto běžnou stavebnici Warbirdu. A stejně, nikdo to sice nestaví podle návodu, ale rovnou ví, že to tak nepůjde. Tak mi to nedalo a v MPM na Budějovické jsem koupil stavebnici a jediný kus doporučovaného odstínu barvy Gunze na horní plochy, který v prodejně měli. Barevné poutací pásy USAF od Eduardu jsem měl doma a víc jsem nechtěl (tedy chtěl, ale nechci pořád psát o tom, jak v MPM něco jinde běžně nabízeného nemají). Mezitím se vyšly recenze v Modeláři a Novinkách a tak mám možnost srovnání. Občas se o recenzi v Modeláři otřu, obsah recenze v Novinkách vydá podle mého názoru na samostatný článek a neodpovídá skutečnosti. Jenže - co je skutečnost? Stavba modelu je věc ryze subjektivní. Můžeme model změřit, prohlédnout škrábance na čirých dílech ale sestavitelnost modelu? Každý má jinak šikovné ruce a podává rozdílné výsledky.

V krabici najdeme obvyklé věci: Výlisky, dekály a návod. Nikoho nepřekvapí, že rytí je negativní a mě se provedením líbí. Dekály nejsou klasické japonské prkno, jsou velmi dobré kvality s dobrým soutiskem, bez problémů použitelné. Čiré díly jsou perfektní až na to, že čelní štítek a zadní skla kabiny jsou bez rámu, a lepí se natupo na trup, což považuji za velmi špatné řešení, neboť velmi obtížně umožňuje schovat spoj.
Stavbu začínáme kokpitem (není špatný). Sestavíme vanu, kterou vlepíme do trupu. Dbáme na správné umístění přístrojové desky (dnes bych ji nahradil leptanou). Přístrojovka totiž není v trupu, ale pod čelním štítkem a je na ni dobře vidět. A nastává dilema - buď vlepíme kokpit do trupu a na něj další části podle návodu, nebo nejdřív sestavíme trup. Sestavením na sucho objevíme chybu v dílech hřbetu trupu, pokud poslechneme návod, hřbetní část je užší a začne sranda. Navíc je nějak podivně onýtována. Naopak zadní část trupu zdařile drží oválný tvar a jsem přesvědčen, že ji lze nalepit v souladu s návodem. Jenže spoje se poněkud rozevírají a rytí také nenavazuje přesně. Když jsem si představil, jak tmelím a dorývám kulatý trup, slepil jsem také poloviny v rozporu s návodem předem a poté samostatně, v klidu, obě poloviny přetmelil a doryl. Po vlepení kokpitu a motorové přepážky s naznačenými chladiči se projeví některé nepřesnosti při lepení polovin trupu, které jsem vyřešil nanesením větší vrstvičky lepidla, a po vytvrzení a obroušení spojů jsem je přetmelil ještě jednou vteřiňákem a znovu přebrousil, čímž jsem se dostal přes tolik diskutovaný problém. Pravda, obrousil jsem si zbytečně některé detaily a rytí. Nevím, proč Hasegawa, když už model rozřezala, hřbetní část trupu nevyřešila jinak. Třeba celoprůhlednou částí. Stačilo by vymaskovat průhledné díly a byl by vyřešen problém samostatně lepených průhledných dílů, hřbet se lepí tak jako tak. Zbývá se ještě zmínit o vložkách před výfuky - jsou mělčí a je potřeba je přetmelit. Šachta ostruhového kolečka se obtížně tmelí. Spáru jsem proto vylil vteřiňákem a "vymatlal" ušátkem a debonderem.
Do křídla se vlepují samostatné šachty, které zaslouží pochvalu, i když mají nepřesně tvar výztuh - ale to je podle mě malý detail. Na spodní části křídla u šachet najdeme dvě propadliny (já se na jejich opravu vybodl a zůstaly viditelné). Vlepíme vložky s hlavněmi kulometů, nepřesnost jsem opět vyřešil větší vrstvičkou lepidla, která po vytvrzení tvoří homogenní hmotu, a vyhřezlou ji lze bez problému vybrousit. Kryty zbraní pasují skvěle a jen jsem je obtáhl filmovým lepidlem. Nejméně zdařilou částí modelu jsou aerodynamické přechody podvozkových šachet, které jsou nejenže špatně, ale navíc na jednom je jakýsi světlomet, který jsem ignoroval a začal jej řešit až na nabarveném modelu. Na výkresech není, v publikaci MBI na str. 39 je něco takového jakoby vidět. Dveře podvozku mají pianinový pant, ale na modelu jsou jen dva velké, v MBI není jednoznačné, o kterou verzi se jedná. Tak nevím. Malé kryty šachet jsou jak ocelové ingoty, chce je vzít hrubým šmirglem a potom vyhladit.
Zbarvení a patinu si každý zvolí sám podle svého citu a možností.
Zastavím se však u dekálů. Nepochopil jsem, jak se vlastně lepí tlama u celozelené kamufláže. Pokud se držíme umístění vrásek podle rytí, spodní část tlamy nekopíruje trup a naopak, pokud začneme odspoda, tlama vychází moc nahoru. Nakonec jsem ji celkem obstojně nalepil a vědom si nějakých drobných chyb pokračoval na ostatních dekálech. Poslední dekál, lebku na trupu, jsem naprosto hloupě poškodil. Naštěstí má Marek Mincbergr na svém modelu jinou kamo a dokonce se zmínil, že dekály má dvoje. Tak mi jedny přenechal. Jaké štěstí! Po nalepení nového dekálu na trup jsem dostal "skvělý" nápad. Když už mám nové tlamy, ty původní z modelu omyji a nalepím nové. Vždyť už vím jak na to! No prostě ty druhé jsem při pomalém usazovaní ve vodičkách rozpustil. Ještě že je Marek. Sice v ten den rodil, tedy jeho paní, což mi ale nijak nebránilo v tom, abych z něj i ty druhé dekály nevytáhl. A to jsme ještě dostali v hospodě od Marka panáka! Ale od čeho by byli kamarádi. Na třetí pokus tam tlamy jsou, ale stejně nevím, jestli správně. Černý lem jsem vyřešil dekálem. Pomocné zaměřovače na trupu jsou adepti na lept, na mém modelu chybí. Pod trup jsem umístil pumu, kde jsem se opět, tentokrát bez vítězství, trápil s dekály. Žluté okruží, které má tvořit žlutý lem kolem špice pumy, je podle mě špatně. Takže je tam nemám - tyhle věcičky nastříkat neumím.
A nakonec ještě legrace s lepením antén. Jsou tři, hřbetní a dvě na křídla. Když už jsem je konečně napnul, nepřežily ani první focení, kdy propružením křídla praskl spoj na SOP. A tak naposledy nastoupil kamarád Marek, tentokrát mi konečně vysvětlil po e-mailu, co z těch dámských ponožek tahá. Takže model má opět anténní výplet.
Model se mi nestavěl špatně. Je to nejlepší P-40 v měřítku 1:48 a myslím, že je velmi dobrá. Některé věci šlo řešit jinak, Hasegawa nám zbytečně přidělává práci, ale není to nic zásadního. Za chyby považuji přední boule šachet a natupo lepená skla.

PS. Ještě jednou touto cestou děkuji Markovi Mincbergrovi za poskytnuté dvoje dekály, protože i když trošku rejpu do jeho recenze, tak mě pomohl s dokončením a navíc svoji P-40 postavil hezky.

Aleš Rychlovský